Tábor 2017

15.7.-29.7.2017 - Staré české báje a pověsti byly námětem našeho devatenáctého tábora.
My, zástupci všech českých rodů, jsme se jako každý rok sešli v předvečer výpravy na Chrasten v Prahu. Tam nás jako vždy uvítala kněžna Libuše, spolu se svou sestrou Tetou, tentokrát ovšem chyběla Kazi, nikdo, ani vševědoucí Líba, nevěděl, co se stalo. I tak jsme se druhý den pustili do příprav výročního sněmu českých rodů, ušili jsme si slavnostní obleky, přichystali obětiny pro Vltavu i všechny bohy, kterým jsou zasvěcené svatyně podél cesty na Chrasten. Navečer dorazili Kazi s Bivojem ? a mrtvolou obrovského kance, který byl příčinou jejich zdržení. Ráno jsme se měli vypravit na Chrasten, ovšem mrtvé prase záhadně ožilo, a tak jsme se nejprve museli vypořádat s ním. Poté už jsme se konečně mohli vydat na místo výročního sněmu, kde jsme strávili poklidnou noc. Ráno Libuše zahájila sněm a vše běželo ?hladce? (jako každý rok, sousedské spory, hádky...), dokud do Tety nevstoupil duch Kroka a nevaroval nás, ať okamžitě utečeme z Chrastenu, že se na nás řítí hordy Zličanů. Než jsme stihli vyřešit, jestli Teta blouzní, nebo skutečně splynula s Krokem, Zličané byli tu a šili do nás. Bivoj spolu s třemi sestrami a novopečenou rusalkou Šárkou dokázali Zličany zdržet tak dlouho, dokud jsme neprchli zpět do Prahu. Tam nám sestry vysvětlily, co se vlastně stalo ? Zličané chytře využili doby, kdy jsou všichni muži a vladykové na sněmu, a napadli Čechy, postupně se zmocňovali hradišť a měli v plánu pobít i všechny vladyky včetně tří sester přímo na Chrastenu. Zličany vede mocný čaroděj Hordag se svou sestrou Ašigou a nejspíš byl součástí jejich plánu i onen nesmrtelný kanec, podle všeho démon povolaný Ašigou. S ním jsme se znovu setkali hned odpoledne (a to přesto, že jsme ho včera zahubili jedovatými bylinami!), kdy nás Zličané opět napadli, porazili a my museli prchnout pod vedením Bivoje do Strošovic. Pak to s námi šlo od 10 k 5, Zličané unesli tři sestry, dobývali další hradiště, používali mocná kouzla a my kromě zachraňování kněžen museli honem vymyslet, jak to zařídit, aby Zličané nedobyli celé Čechy. Notně nám ve všem pomáhali slovanští bohové, Děvana, Morana, Živa a Stribog, nějaká ta rada přišla z Návu od Kroka, samozřejmě nás také zachraňovala jasná mysl a věštecký duch Libuše a jejích sester. Po důkladném zvážení situace jsme se rozhodli požádat o pomoc Přemysla a jeho Lemuzany a Přemysl potom usoudil, že by se nám velice hodila pomoc boha podsvětí Velese ? i tu se nám podařilo zajistit. Takto jištěni zezadu (vlastně spíš zespoda) jsme se vrhli v opevněném Levém Hradci do rozhodující bitvy se Zličany. Bylo to líté a nekonečné, ale štěstěna i ti správní bohové stáli na naší straně a Zličany jsme rozprášili jak dým. Takové slavné vítězství nešlo oslavit jinak než svatbou Libuše a Přemysla. Kazi s Bivojem si na tu svou musejí rok počkat...

další akce




 © Makaroni

Valid HTML 4.0 Transitional